Plachetnice z Merkuru
Zhruba před rokem jsem se rozhodl, že zkusím postavit plachetnici. Protože jsem ji chtěl vyzkoušet na moři potřeboval jsem aby byla rozebíratelná kvůli jednoduššímu převozu. Volba padla na stavebnici Merkur doplněnou o dvě PET lahve, které jdou koupit snad všude na světě. O lodích jsem nic nevěděl (a nevím vlastně ani teď). Všechny informace jsem čerpal z obrázků na internetu. Textů, které by mi pomohli v mém záměru, jsem mnoho nenašel. Třeba způsob jakým se na modelářských plachetnicích ovládají plachty jsem musel odpozorovat z videí na YouTube.
Konstrukce je poměrně jednoduchá. Uprostřed je vodotěsná elektroinstalační krabice. K ní jsou přišroubovány díly z Merkuru, které tvoří jakýsi rošt. K roštu jsou pomocí stahovacích pásků připevněny dvě PET lahve. V přední části roštu je ukotven půlmetrový stožár. V jeho dolní části je mechanismus, který umožňuje pohyb ráhna plachty. Ráhno také plachtu napíná (jak se však ukázalo později, tak nedostatečně). V krabici jsou baterie, víceotáčkové servo nahrazující naviják pro ovládání ráhna, klasické servo pro ovládání kormidla a RC přijímač na 2,4 GHz.
Tolik teorie a teď k praxi. Plachetnici jsem poprvé zkoušel až na moři a naprosto jsem podcenil vyvážení. Kormidlo na zádi bylo hodně těžké a plachetnici naklánělo dozadu. Snažil jsem se ho udělat robustní a tak jsem ho postavil z železných plátů stavebnice Merkur, které jsem potáhl smršťovací páskou. Stěžeň ho oproti předpokladu nebyl schopen vyvážit. Problém se mi podařilo částečně odstranit tím, že jsem do PET lahví napustil trochu vody což zvýšilo celkovou stabilitu lodě. Celá konstrukce mi v "suchém doku" připadala jako docela velká. Moře je ovšem podstatně větší :-) Myslím, že pokud bych do středu konstrukce, hluboko pod čáru ponoru umístil dostatečně těžké závaží, vše by fungovalo podstatně lépe.
Dalším nedostatkem byla malá plachta a její ovládání. I když mi to tak původně nepřipadalo, plachta byla tak malá, že při slabém větru prakticky nefungovala. Při silnějším větru to sice bylo lepší ale silnější vítr znamená i větší vlny což v kombinaci se špatným vyvážením lodě vedlo poměrně rychle k jejímu převržení. Nastavení plachty jsem ovládal pomocí víceotáčkového serva. Bohužel při rychlé změně směru větru jsem nebyl schopen adekvátně zareagovat. Než jsem stihl lanko navinout mělo snahu (dodávám, že střídavě úspěšnou) se zamotávat do konstrukce lodi.
Svůj experiment jsem zakončil slovy: "příště stavím ponorku!" :-)
